Co dokázala Zdena se službou Podpora samostatného bydlení (#bezustavu)

Zdeně je 53 let, od svých dvanácti žila 40 let v ústavu (Domov pro osoby se zdravotním postižením DOZP). Důvodem jejího umístění byla špatná situace v rodině. Nechodila do školy, v ústavu byla v sedmadvaceti zbavena svéprávnosti. V rámci transformačního projektu Karlovarského kraje se dostala do skupiny lidí, kterým bylo umožněno z ústavu odejít. Tenkrát se Zdeně změnil život.

Nejdříve přišlo zjišťování potřeb

A že Zdena těch potřeb má! A to nejen vzhledem k jejímu postižení, ale především proto, jaká je osobnost: je velmi aktivní a pozitivní žena, má ráda lidi, chce se podílet na společenském životě, chce pracovat, má zájmy. Chce se vdát za svého přítele, s nímž je ve vztahu již přes dvacet let.

Pracovnice podporovaly Zdenu v tom, aby si plánovala, jaký život chce žít a co k tomu bude potřebovat. Co nejvíce chtěla a jak se to stalo?

Odstěhovat se z ústavu do Ostrova: pracovnice služby připravily se Zdenou plán přechodu, našly a zkontaktovaly lékaře v místě nového bytu, pomohly zmapovat možnosti, které jí nové bydliště umožňuje – kadeřník, pedikúra, kam si dojít nakoupit, kam do lékárny, kde je nemocnice, kde se nachází Policie ČR a mnoho dalšího, co by měl běžný občan znát.

Pracovat ve zdravotnictví: v současné době pracuje v dialyzační firmě ve Varech, je součástí kolektivu a svojí prací uklízečky přispívá k chodu dialyzačního centra. Pomoc potřebovala se zaučením, s cestováním do práce a zpět domů.

Být užitečnou a dobrovolně se angažovat: uplatnění našla při pomoci starým lidem z Domu s pečovatelskou službou, kam pravidelně docházela. Za tuto svoji aktivitu byla v roce 2018 oceněna cenou pro nejlepšího dobrovolníka, cenou Křesadlo. Podporu potřebovala v tom, aby se naučila cestovat tam i zpět, zpočátku pomoc s navázáním vztahů s „babičkami“ a také podporu, co může nabídnout lidem, kterým pomáhá. Aktuálně ji case manažerka Káťa pomáhá s vyjednáváním nového dobrovolnictví, a to v Domě pokojného stáří.

skat zpět svéprávnost: plánovat život se svým přítelem, aby se mohli v budoucnu vzít, a aby si o svém životě mohla rozhodovat sama. V roce 2014 bylo u soudu v Karlových Varech zahájeno řízení svéprávnosti I přes vyjádření soudního znalce, že je Zdena schopna projevit svá přání, pochopit účel a důsledky uzavření manželství, soud Zdenu omezil svéprávnosti ještě více. Zdenka s vyjádřením soudu nesouhlasila. Pracovníci sociální služby Podpora samostatného bydlení pomohli sepsat odvolání proti rozsudku, najít právního zástupce a vysvětlit jí, co bude dál. Je sice stále nesvéprávná, ale podařilo se, že může s Jaroslavem uzavřít sňatek. Celý tento proces trval 5 let.

Najít své sourozence, které neviděla od dětství: Pracovníci služby jí pomohli najít bratra Josefa, se kterým nyní udržuje intenzivní kontakt. Jak sama často říká, „bráška přijede a bude u nás přes víkend, je to moje rodina“.

A jak to dopadlo?

Po čtyřiceti letech strávených v ústavu Zdena dostala přidělený městský byt v Ostrově, již osm let je „venku“ a od roku 2012 tam žije spokojený samostatný život s podporou terénní sociální služby Podpora samostatného bydlení. V současné době k ní pracovníci služby dochází na 1-2 hod denně a pomáhají jí s běžnými každodenními věcmi, jako je např. hospodaření s penězi, nakupování, jednání s úřady, pomoc s vysvětlením situací, ve kterých Zdenka potřebuje podporu. Zdena má svoji case manažerku Káťu – to znamená, že ta řídí a organizuje všechny podpory pro Zdenu.

 

 

Příklad dobré praxe vznikl pro kampaň JDE TO i bez ústavů organizace JDI, z.s., jejíž jsme členem.

V ČR jsou tisíce případů lidí, kteří jsou v ústavech zavření zbytečně. Dejme jim možnost žít #bezustavu s podporou terénních služeb v místě, kde se narodili, nebo tam, kde mají své blízké.

I vy jim můžete pomoci, podepište petici.