Návštěva školy v Nottinghamu aneb inkluze ve velkém

V polovině listopadu jsem měla příležitost navštívit mateřskou a základní školu Seely v anglickém Nottinghamu. Byla to pro mě první zahraniční stáž v rámci projektu Kolaboratorium. Jsem učitelka působící relativně krátkou dobu ve školství, proto je pro mě každá taková zkušenost nesmírně obohacující.

Seely navštěvují děti ve věku 3-11 let. Už na první pohled škola zaujme bohatou výzdobou chodeb a tříd. Všude kolem jsou nástěnky s pracemi dětí, plakáty s projekty, gramatické a matematické tabulky a nejrůznější výrobky. Škola není malá, navštěvuje ji kolem 500 dětí, z toho v každé třídě základní školy je až 30 žáků – škola obsahuje jen 1. stupeň (primary school). Jak nám při setkání zdůraznila jedna z obou ředitelek, Jacqui Newton, škola je plně inkluzivní. To znamená, že je velmi vstřícná vůči přijímání děti s poruchou autistického spektra, Downovým syndromem, mentálním postižením a pochopitelně i s méně závažnějšími poruchami, jako je vývojová dysfázie a specifické poruchy učení. Celkem 80 dětí ve škole Seely vyžaduje individuální vzdělávací přístup a dalších 16 dětí má osobního asistenta. Ještě prosím chvíli vydržte číselnou palbu: celkový počet asistentů ve škole Seely je 32(!). Úctyhodný počet na české poměry. A přesto by jich podle slov koordinátorky pro děti s IVP Laury Brett škola potřebovala ještě víc.

Měla jsem možnost nahlédnout do několika vyučovacích hodin a osobně mluvit s několika učiteli i asistenty. Viděla jsem například hodinu matematiky ve 3. třídě – dělení desetinných čísel.  Většina dětí samostatně počítala jednotlivé příklady, paní učitelka pak provedla společný výpočet a pro kontrolu zapisovala na tabuli. Děti, které nestíhaly tempo nebo nerozuměly postupu, měla na starosti asistentka. Ta si je shromáždila u stolečku kolem sebe a za pomoci přenosné flipchartové tabule vysvětlovala v podstatě tutéž látku, jen pomaleji a s individuálnějším přístupem. Bylo vidět, že asistent ve škole Seely  je kvalifikovaný pedagogický pracovník, který přesně ví, co má dělat.

Asistenti i učitelé paralelních tříd mají každý týden vyhrazené jedno odpoledne na společné pracovní setkání, kde probírají výuku ve svých třídách a plán na další týden. Kromě toho se radí o tvorbě potřebných učebních materiálů, které pak sdílejí, což každému pedagogovi ušetří obrovské množství práce.

Škola Seely velmi dbá na to, aby znevýhodněné děti byly v maximální možné míře integrované do běžné výuky. Dle mého názoru se na tom podílejí zejména tyto tři faktory:

  • Škola má důkladně propracovaný systém integrace těchto dětí, včetně spolupráce s rodiči a externími odborníky – lékaři, psychology a dalšími pedagogickými pracovníky.
  • Škola si „své“ děti vychovává už od útlého věku – vede je k toleranci na mnoha úrovních: rasové, náboženské i vzdělávací. Děti proto vyrůstají ve vzájemném respektu a berou ho jako přirozenou součást života, čehož nebylo možné si nevšimnout.
  • Z toho, jak učitelé i asistenti s dětmi pracují, i z mých následných rozhovorů s nimi, bylo patrné nadšení a zápal pro práci, kterou dělají. Jsem přesvědčená, že velký podíl na tom má také vstřícný přístup vedení školy.

Vím, že se školy v České republice často potýkají se zoufalým nedostatkem kvalitních pedagogů a asistentů. Pomineme-li platové podmínky, které jsou u vysokoškolsky vzdělaných pedagogů často srovnatelné s platem zaměstnanců supermarketu, myslím, že k zamyšlení by na tomto místě mohl posloužit tento citát mého oblíbeného Antoina de Saint-Exupéryho:

 „Chceš-li postavit loď, nesmíš poslat muže, aby sehnali dřevo a připravovali nástroje. Nejprve v nich musíš vzbudit touhu po nekonečných dálkách otevřeného moře.“

Myslím si, že v Seely vědí, jak u svých zaměstnanců tuto touhu probudit.

Lucie Moučková

Přečtěte si více o zahraničních stážích, které probíhají v rámci projektu Kolaboratorium.

 

Zahraniční stáž proběhla v rámci projektu Kolaboratorium, který je spolufinancován z Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání.